O nás

Málotřídní škola

….třeba právě ta naše. Ví se dostatečně o takovýchto školách? Mají ředitelé, učitelé a širší veřejnost povědomí o tom, co je to za školy? Myslím si, že příliš ne. Ani na fakultách se problematika málotřídní školy příliš neprobírá. V odborných pedagogických časopisech jsme se mohli setkat s prací těchto škol jen velice málo.

I přesto, že začlenění více postupných ročníků do jedné třídy vyplývalo z toho, že málotřídní školy obsluhují malá území, kde z tohoto důvodu menší počet dětí neumožňuje otevření samostatné třídy pro každý postupný ročník, objevují se dnes v Evropě i ve světě tendence, patrné snahy pro obnovení málotřídních škol. Je doceňován jejich význam z hlediska stabilizace vesnice. Zároveň se však začíná hovořit i o nutnosti jejich transformace, projevuje se zde snaha nahradit direktivní vyučování indirektivním, komunikačním, hovoří se o individualizaci výuky, prostupnosti učiva (diferenciace dětí podle mentální vyspělosti, úloha hry apod.). Atmosféra málotřídních škol pro výchovu dětí je vnímána jako mnohem příznivější v porovnání s neosobní anonymitou velkých městských škol.

Málotřídní škola má svá specifika – organizace vyučování, metody práce, využívání učebních pomůcek a didaktické techniky, inspirace a zajímavé projekty, hodnocení žáků aj.

Co je ale pro mě, jako ředitelku a zároveň učitelku dětí důležité – to je patrný zřetel zdůrazňující osobní, lidský přístup učitele k žákům, spolupracující učitelé MŠ, ZŠ, vychovatele a provozní zaměstnance, kterým záleží na tom, aby se dětem ve škole líbilo, aby tam chodily rády, aby jednou, stejně jako jejich prarodiče mohly svým dětem vyprávět o tom, jak to bylo ve škole hezké, co vše tam prožily, na koho vzpomínají.  

V neposlední řadě je třeba zmínit i úzkou spolupráci s rodiči. Nechceme se stát terčem rodičů, jak to občas v dnešní době bývá. Naopak bychom si přáli co nejužší spolupráci, vedenou stejnou snahou, a to připravit naše děti dobře do života, aby v něm dokázaly obstát.

Ředitelka školy Mgr. L. Jurczaková